Košík je prázdný
Stojíš před regálem v obchodě. Dvě láhve, obě španělské, obě označené „extra virgin“. Na jedné je napsáno Picual, na druhé Arbequina. Kterou vybrat? Prodavač řekne, že obě jsou dobré, ale ty v hloubi duše cítíš, že to není úplně správná odpověď. A máš pravdu. Je to jako říct, že víno z Rioji a víno z Ribera del Duero je stejné, protože obě jsou ze Španělska a obě jsou červená.
Rozdíl mezi Picual a Arbequina není žádná akademická zajímavost pro someliéry olivového oleje. Je to praktická znalost, která rozhoduje o chuti tvého jídla. Jakmile pochopíš tento rozdíl, přestaneš kupovat olej jen podle obrázku olivového háje na etiketě a začneš číst, co je uvnitř.
Začněme základem – tyto oleje nejen chutnají jinak, pocházejí ze dvou odlišných světů.
Picual je dítě Andalusie, konkrétně provincie Jaén. To je oblast, která vyrábí více olivového oleje než celé Itálie a Řecko dohromady. Slunce tam praží neúprosně, půda je suchá a vápenatá a olivovníky musí bojovat o každou kapku vody. Díky tomu jsou plody tvrdší, mají silnější slupku a – co je nejdůležitější – obsahují mnohem více polyfenolů, látek, které dělají olej výrazným a stabilním.
Arbequina pochází z Katalánska. Klima je tam mírnější – blíže moře, více vlhkosti. Stromky jsou nižší, keřovitější a samotné olivy malé, téměř filigránské. Je to úplně jiná filozofie pěstování a úplně jiný charakter plodu.
A jak se to odráží v chuti? Vezmi si skleničku, jako na víno. Nalij trochu Picual, zatoč s ní, přivoň. Pocítíš trávu, čerstvě posekanou, možná i s rosou. Zelené rajče, stvol rajčete, artyčok. A teď ochutnej. První doušek. Cítíš to štípání v krku? Ten charakteristický „afterburner“? Není to náhoda ani chyba. Je to podpis Picual. Oleokantal, sloučenina, která způsobuje pálivost, působí protizánětlivě.
Teď Arbequina. Nalij, přivoň. Tady není tráva. Jsou tam ovoce – zralé jablko, banán, možná mandlová nota. Sladká, jemná, lákavá. Chuť je hladká, bez agrese. Lehce sladká, máslová konzistence, oříškový podtón. Chybí ostrý finiš, který má Picual.
Která je lepší? Záleží na tom, co máš na talíři.
Představ si kousek kvalitního hovězího, právě sejmutého z grilu. Nebo guláš, který se dusil celý den. Potřebuješ něco, co nezanikne v silném masovém kontextu. To je Picual. Je výrazný a nezaměnitelný.
Teď salát s burratou a cherry rajčaty. Nebo kousek grilované tresky. Nebo dezert. Arbequina se hodí právě sem. Je jemná, nezahlcuje chutě, ale doplňuje je.
Je tu ještě jedna důležitá věc: smažení. Koluje mýtus, že na oleji se nesmí smažit, protože se spálí a stane se škodlivým. Pravda je složitější. Klíčový je bod zakouření, který souvisí se stabilitou oleje a obsahem polyfenolů. Picual je díky nim velmi stabilní a vhodný i na krátké smažení. Arbequina je jemnější a při vysokých teplotách ztrácí své nejcennější vlastnosti.
Naopak zahřívat Arbequinu znamená zničit to, co je na ní nejlepší – jemná ovocná aromata. Proto se používá hlavně za studena: do salátů, omáček a na dochucení.
A teď k jádru věci. Člověk, který kupuje olej s porozuměním, nevolí mezi Picual a Arbequina. Kupuje oba. Jsou to dva různé nástroje v kuchyni.
Pokud začínáš, udělej jednoduchý test. Kup láhev Garcia Moron Picual a láhev Garcia Moron Arbequina. Ochutnej je vedle sebe s chlebem a solí. Rozdíl poznáš okamžitě. A pak už si sám vybereš, který kdy použít. A velmi pravděpodobně zjistíš, že v kuchyni nakonec skončí oba.